Mám neuvěřitelné sklony k idealizaci budoucnosti.

29. července 2011 v 19:17 |  Toulky ve víru myšlenek

Pod ruku se mi při balení připletla potapěčská výbava. Vlastně moc nerozumím důvodu, proč jsem ji tam umístila. Ploutve zabírají přinejmenším půlku celého kufříku. A kolikrát si je vezmu na sebe? Jednou? Hm... Obdobný osud zřejmě potká i boty na běhání a sportovní oblečení. Nu a ty dvě knížky? ... Jinak samozřejmě dle představ vstanu každý den v sedm ráno, půjdu si zaběhat, pak skočím do bazénu, kondičně si zaplavu. Potom půjdu na snídani, celý den se budu slunit s knížkou u moře, k večeru doplavu někam ke skalám na průzkum mořského dna. Po večeři si dám nějaký kokteil, který si vypiju na balkóně s výhledem na moře osvětlené měsícem. Další den půjdu prozkoumat město s foťákem a ... stop. Jedu s rodinou. Měla bych většinu z toho asi smazat. To je fuk.
Nicméně, zřejmě mi začíná šplouchat na maják. Zcela reálně jsem začla uvažovat nad tím, že bych boty mohla za tkaničky přivázat na ... krosnu? Nejedu pod stan s krosnou a spacákem, nýbrž s kufrem do hotelu přeci! Každopádně, co je mi po nějakym luxusnim hotýlku, stejně si beru sportovní sandále a tu špinavou tašku přes rameno, se kterou už jsem vymetla půl světa a ještě se neprala. Mám prostě pocit, že by se z ní smyly vzpomínky.
Ono je fajn se občas vydávat za kočku na podpatkách, ale tyhle prázdniny na to nemám moc chuť. Pořád si sedám někde na zem, nehty si nelakuju a ani vlasy už jsem si nebarvila tak dlouho, že už jsou na přírodno. Někdy je prostě fajn splynout s přírodou, kašlat na všechny ty hloupé lidské ohrádky a cestičky, kde se smí chodit. Čímž se vracíme zpět k zabaleným věcem - nejraději bych si vzala jedno tričko, jedny kraťasy, kartáček na zuby a čus.
Ještě si musím do mobilu uložit Vltavu a Morning mood. A digitální hodinky! Achjo.
 

Další články


Kam dál

Reklama