Čtvrtek 30.6.2011

30. června 2011 v 13:56 |  Po stopách vlastních stop
Bonboniéru jsem chtěla koupit předevčírem. Tu velikou, Modré z nebe. Místo toho jsem dneska dopoledne pobíhala po náměstí ze sámošky do cukrárny a zpět, abych se pokusila svou chybu napravit. Měli poslední. A ne přímo tu velkou. Dost jsem se zlobila, cože jsme to vlastně za pitomé město, když ani bonboniéru tu člověk nesežene. Až budu velká, tak se rozhodně odstěhuju. Za ten dnešek dostává tahle obec černej puntík... nebo spíš velkej černej flek!
Pak jsem se ještě stavila v květinářství. Po loňské zkušenosti v tom nově otevřeném v naději, že bude lepší než to staré. "Máte lilie?" ... Nádhernou květinu mi paní uvázala, obrovskou a nebyla ani tolik drahá.
Cédéčka zatím vesele chrastila v kapse. To už jsem vlastně měla pro pana učitele snad všechno, čím by se dalo jej potěšit. Snad jen chybělo něco na hmat. Ale přeci jen dávat někomu měkoučké ponožky na spaní... tak daleko nejsme. Vztah učitele a žáka má prostě své meze.
Vysvědčení jsem si přebrala jako poslední z jeho třídy. Bylo mi tak neskutečně smutno. Všechny ty dárky jsem předala, popřála krásné prázdniny a slíbila, že snad i pohled pošlu. Jakmile se řeč obrátila ke slovům, že mi tu budou dveře vždycky otevřené a že mám kdykoliv přijít do hudebky a nebo i na návštěvu, počala jsem se klidit ze dveří abych se totálně nerozbrečela. Stejně. Prošla jsem parkem a už jsem toho moc neviděla. Posadila jsem se tedy na lavičku s výhledem na tu krásnou budovu, kde jsem toho tolik zažila. Nechtělo se mi odejít. A pak začlo poprchávat. Vysvědčení jsem schovala výsostně pod bundu neboť desky jsem s sebou neměla. Vykročila jsem tedy odhodlaná jít konečně už domů. Nechat tu školu za sebou a jít vpřed novým dobrodružstvím.
Když se to tak vezme, asi jsem si nikdy ničeho zatím tak nevážila jako těch hodin klavíru. Možná kvůli tomu, že jsem tam chodila tak krátce. Opustit gympl... s tím jsem počítala už od primy, že to přijde a že to tak má být. Ale tohle bylo ještě přeci jen moc brzy. Ve světě prostě existují zvláštní pravidla. O některých občas přemýšlím, jakoby byly vytvořeny spíš titěrnou uzlinou nervové soustavy než inteligentním lidským mozkem.

"Ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo"...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama