Over my shoulder

27. července 2011 v 20:44 |  Toulky ve víru myšlenek
Není to přetvářka? Taková, kdy se přetvářím sama před sebou? Taková, kdy se snažím vypadat silně, nezranitelně a nad věcí i když ve skutečnosti to je naopak? A proč vlastně chci do té školy nebo na tu děsivou kolej? Dokázat světu, okolí nebo sama sobě, že na to mám...? Třeba ta Praha není hezká, třeba není pro mě to správný svět, lidé okolo tak zdivočelí, co nedají se ochočit? A proč vlastně cítím tolik zášti a nenávisti? Neměla bych ji spíš obracet proti sobě? Vždyť jsem si to přeci způsobila sama.
A byla jsem šťastná?
Chvilku.
A stálo to za to?
Ne.
Je to passé.
A nebo není?

Cold and dry...

Možná zařadit zpátečku a zmizet? Schovat se pod postel. Do skříně mezi obnošené oblečení. Do koše na odpatky. Za květináč s uschlou květinou. Vymazat na chvíli svou postavu z představení a načerpat sílu vesmíru.
Nebo přestat být bezmezným a hloupým snílkem?
Jenže JAK?

Stýská se mi. Opravdu a strašně moc. Dávám si pozor, abych vytěsnila všechny myšlenky. Ale copak jde vytěsnit půlku života jentak na okraj? Nevím, kde nalést odpovědi nebo alespoň hojivé zapomnění. Nevím kde se chytit nebo koho. Zavřená v pokoji, mezi čtyřmi stěnami. Vlastně žádná změna. Tak co zas? Ukápnou potají dvě tři slzy a půjdem dál. Jako vždycky.

 


Komentáře

1 *Dragonfly *Dragonfly | Web | 27. července 2011 v 21:47 | Reagovat

Je úplně normální říkat sama sobě, že jsi silná, že překonáš každou skálu, která se ti postaví do cesty. A stejně normální je mít obavy. Jenže ty jsi člověk, který co si zamane, to bude mít. A ano, jdeš na tu výšku, abys dokázala okolí, ale hlavně sobě, že na to máš. Praha je úžasný město a určitě tam najdeš alespoň jedno místo, kde se budeš cítit doma, to ti zaručuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama